Jak to bylo dříve a jak je to dnes

Jak to bylo dříve a jak je to dnes

Od dob našich předků se toho hodně změnilo. Dříve jsem se museli o jídlo zasloužit. Nejdřív ulovit, sesbírat, pak vypěstovat a sklidit. Na to všechno jsme musili vynaložit pořádné úsilí. Tenkrát nám obživu zajišťovala příroda. Vystačili jsme si s málem, byli skromější a jedli proto, abychom v daných podmínkách přežili.Dnes je to se stravováním trochu jinak. Jídlo seženeme jednoduše a zas tak moc se o něj s přírodou prát nemusíme. Často nám stačí pár kaček, jeden totefonát do restaurace, stažení okýnka u fastfoodu…Téměř všude nám za peníze vymění cokoli, co si navymýšlíme.

O celé evoluci stravování bychom mohli povídat dlouze. Ale na to jsou tu jiní, za slovo vzatí odborníci, včetně mého dědy. Ten na toto téma dokáže vyprávět celé hodiny. Já ho vždy se zaujetím poslouchám , jako když mi v dětství vyprávěl pohádky. 

Vzpomíná, jak naše babičky a praprababičky stloukly a přepoušťely máslo. Z mléka, od volně se pasoucích krav, o které se on SÁM (zdůrazňuje pyšně) na louce staral. Na ghí (přepuštěném másle) se pak šetrně smažilo. Anebo se čersvé mazalo na doma upečený, kváskový chléb, který voněl po celé světnici (základem pro jeho výrobu byla pouze čestvě sklizená, mletá mouka, kvásek, voda a sůl). Maso bylo jednou za čas, v neděli nebo o svátcích. A vajíčka? Ta chutnala taky jinak, než ta od dnešních slepiček, jejichž život v klecích trvá do porážky 36 dní (to je ta slavná genetická modifikace). Nejrůznější nemoci se řešily bylinkami a kostními vývary…Rozepsala bych se s chutí ještě více (o technologii výroby potravin jsem se něco napřednášela), ale jistě víte o čem mluvím.

Nicméně, nohama na zem. Nechci tu šířit to, co je dávno za námi, když žijeme tam kde žijeme. V dnešní úspěcháné době je celkem fajn si takového luxusu, kde si třeba můžete nechat dovést jídlo až do domu, dopřát. Tak proč toho nevyužít? Jen je potřeba to dělat s rozumem a úctou ke svému zdraví. Stačí si jen v té hromadě všeho možného sáhnout po tom, co je pro nás správné.

Na výběr máme skvělé, funkční potraviny, dobré potraviny, celkem dobré potraviny a pak i ty špatné. Každá z nich s námi, pomocí hormonů, komunikuje na odlišné úrovni. Strava z velké části ovlivňuje to jak se cítíme. Duševně i fyzicky. Ovlivňuje naši energii, nezvladatelné chutě na sladké, záněty v těle, lámavost nehtů, padání vlasů nebo naši koncentraci… Pro mnohé z nás může být tím nejlepším přítelem, ale také největším nepřítelem (Dietáři jistě ví, o čem mluvím.).

Problém je v tom, že jsme vyměnili velmi těžko dostupné, ale výživné kalorie, které jsou pro nás od přírody přirozené, za ty laciné a prázdné s dlouhou spotřebou. Upřednostňujeme potraviny, které způsobují neadekvální metabolickou odezvu v těle a všechno to ostatní (však si doplňte sami – diabetes, obezitu, výsoký TK, náladovost, apod.).

Jsou pro nás návykové a jde jim jen těžko odolat. Kdo by odřekl čerstvě upečeným, voňavým rohlíkům z pekárny na rohu? Nebo čokoládové zmrzlině v létě na koupališti (na ochlazení, vždyť je přeci šílené vedro), karamelovému latéčku (Proč ne, když je z odtučněného mléka, že?). Natož abychom zákázali svému dítěti pytlík barevných bonbonů, když se na vás tak smutně dívá. Ano, s tím oblíbeným hrdinou na obalu to jde ještě hůř (I já mám do dneška svůj oblíbený talířek s krtečkem). Je to těžké, já vím. S dětma ještě horší. Kór, když jste pak u babiček krkavčí rodiče, kteří jejich vnoučeti nedopřejí ani trochu té neřesti. Co s toho života pak mají mít?

Říká se všeho s mírou. Souhlasim. Ale co je v tomto směru zdravá míra? 

Zjednodušeně řečeno… Za poslední desítky let jsme se vlivem společnosti postavili proti přírodě a našemu genetickému nastavení. Jsme jediní savci, kteří si kolem sebe dokázali vytvořit vlastní enviromentální prostředí, které potllačují naše instinkty. A za to platíme myslím až moc vysokou daň v podobě našeho zdraví.

Dnešní potravinářský průmysl nemyslí na naše zdraví, ale spíše na to, jak na nás vydělat. Pomocí zpracováných, rádoby zdravých potravin, nás doslova znásilňuje k tomu, abychom se stali “závisláky” na všem nepřirozeně sladkém, slaném apod.

Některé věci holt neovlivníme. Ale to co jíme, ovlivnit můžeme. A to je dobrá zpráva! Jen vědět, jak na to. Správné jídlo může být lékem na ledasco. Ale o tom třeba někdy příště. 

Díky za přečtění,

Vaše Táňa.

 

No Comments

Post a Comment


[related_post themes="flat" id="50379"]